Příspěvek o tom, co jsem studovala a k čemu je to dobré.
Již z obrázku výše je zřejmé, která oblast humanitních věd byla předmětem mého studia. Je to člověk. Avšak ne jako jednotlivec, ale jako osobnost, která je součástí společnosti, jedinec, který se nachází ve vzájemných interakcích a vztazích.
Složitý systém humanitních věd, který tento studijní obor a věda využívají, se pokusím vysvětlit v textu níže.
Začněme otázkou: Napadlo vás někdy, v čem jsme si podobní nebo naopak, čím jsme jedineční? Pravděpodobně najdeme více podobností, než kolik jme schopni vnímat rozdílů. Všichni nosíme trička, všichni chodíme do školy, skoro všichni máme mobilní telefon. Všichni máme pět prstů a skoro každý má vlasy.
V čem jsme tedy jedineční?
Když otevřeme noviny, zdá se, že jsou plné kritických, uvědomělých lidí, kteří jsou často děsiví. A když vidíme realitu, zjistíme, že davy jsou plné bezradných lidí, kteří nevědí, jaký a jestli vůbec si koupí jogurt.
Pravdou je, že to budou myšlenky, názory a postoje, kterými se odlišujeme jeden od druhého. Tyto neviditelné vztahy pak určují, co děláme a proč, což může být komplikované.
Žijeme ve společnosti lidí. Mezi davem jednotlivců, kteří jsou také velmi podobní ostatním lidem. S těmito jednotlivci se nacházíme v interakci, jednoduše řečeno, navazujeme s nimi různou formu kontaktu. Často čelíme konfliktům, jsme nuceni překonávat tlak okolí i snahy přímo nebo nepřímo ovlivňovat naše jednání.
Denně hodnotíme, co se nám na ostatních líbí. Často obtížně odlišujeme, zda se jedná o první dojem, nebo nějakou jinou charakteristiku, jednotlivost, která nás zaujala, či ovlivnila náš úsudek.
Humanitní vědy se podrobně zabývají tím, čeho si běžný člověk vůbec nemusí všimnout, přesto že tyto jevy ovlivňují jeho jednání.
Jsme vůbec schopni, bez podrobnějšího studia, popsat, co nás na druhých oslovilo? Jsou to vlasy, obličej, oblečení, chování, možná peníze a společenské postavení? (poslední je tématem pro jiný příspěvek, jelikož zastiňuje vše ostatní).
Individualita v davu
Otázkou věd, zabývajících se člověkem, zejména těch sociálních, je jak se individua ve společnosti chovají. A naopak, jak společnost ovlivňuje chování, jednání a uvažování jednotlivce. Zjišťují, zda je možné si uprostřed davu zachovat jedinečnost nebo osobnost. Nebo zda, či za jakých okolností, se jednotlivec identifikuje s nějakou skupinou.
Humanitní vědy také popisují, proč zapomínáme na vlastní osobnost, když jsme mezi ostatními. Zjišťují, jak hodnotíme osobnost druhého člověka, zda k němu chováme sympatie či naopak. Jak hodnotíme ty, které máme rádi. Podle vzhledu, oblečení, rasy? Očekáváme za oblečením názory nebo kvality?
Humanitní vědy také zkoumají, jak se ostatní cítí, chovají.
Osobnost a individualita
Lidé jsou sociální bytosti, které svou osobnost vytvářejí ve společnosti dalších jedinců. Většinu svého života trávíme učením se, čtením knih a sledováním pořadů, které utvářejí naše myšlenky a názory. Musíme se orientovat ve světě plném myšlenek, nápadů a představ, které velmi často umožňují přežití. Protože se nejedná o věci materiální, je obtížné je hodnotit. Ne všechno je čistě racionální nebo ekonomické, ale také vztahové, iracionální, biologické a přirozené. Vědět, co a jak nás ovlivňuje, je jistě užitečné.
"Osobnost každého jednotlivce je často mnohem složitější a jedinečnější, než se zdá."
Aniž bychom museli porcovat stovky myší na plátky, je jasné, že lidská individua si s sebou nesou mnoho individuálních vzpomínek, zážitků a zkušeností. Disponují rozdílnými dovednostmi a znalostmi. Skutečné rozdíly mezi námi tedy nejsou v oblékání, ale v našich individuálních zkušenostech a dovednostech, které získáváme dle svých biologických předpokladů z prostředí. Závisí stejně tak také na jiných faktorech, jako jsou biologické nebo environmentální vlivy.
Obkreslování šablon
Učíme se jeden od druhého a tak často bezmyšlenkovitě kopírujeme druhé, aniž bychom svá zjištění podrobili kritickému zkoumání. Což často podporují také nadřízení i učitelé, kteří se o individuální zkušenosti jednotlivců vůbec nezajímají. A ze strohých životopisů také nic zjistit nelze.
Není však smutné vyrábět z těchto jednotlivých osobností výlisky předepsaných rozměrů dle šablony? Čeho se bojíme? Že tyto jednotlivé osobnosti nezvládneme a že nás nebudou poslouchat? Nebo neumíme odlišit dobré vlastnosti a předpoklady od špatných? Nestydíme se nakonec za své vlastní nedostatky, když se snažíme eliminovat konkurenci? Jak snadné by bylo, kdyby lidé pouze plnili rozkazy, aniž by mysleli.
Přesto, že o nutnosti vychovávat osoby, které kriticky myslí, bylo napsáno mnoho, vidíme davy, které jsou plné lidí, kteří vypadají, jako by se jeden od druhého nelišili. Často si ani jednotlivec neuvědomuje, že dělá to, co nechce, nebo že nic z toho, co je mu vnucováno, nechce. Často z dobrého důvodu. Lidé často sami nevědí, co je trápí a hledají pomoc u odborníka.
K čemu je kritické myšlení a kde končí pouhá nápodoba a začíná se vytvářet samostatně uvažující člověk? O tomto tématu hovoří spíše psychologie. Často, ačkoli se považujeme za jednotlivce, který se bez problémů orientuje v okolním prostředí, zůstaneme překvapeni vlastní bezradností, když se ztratíme v lese, ve kterém jsme nikdy nebyli, odkázani pouze na vlastní schopnosti a rozum.
Inspirace, jednotlivec a sociální skupina
Zajímalo vás někdy, co by se stalo, kdyby nám někdo vymazal všechny vzpomínky? Je zřejmé, že tento komplex zkušeností, asociací a událostí, které utvářejí naši osobnost a naše rozhodování, již nelze obnovit a nelze jej ani zkopírovat.
Je také jasné, že pokud se budeme snažit pouze napodobovat naše vzory, nikdy nezkopírujeme vše. Nikdy nebudeme jako oni. Cenná je předvším naše individualita.
Všichni jsme součástí společnosti, a také nějaké skupiny, ať už formální, neformální, náhodné, nebo záměrně utvořené. V těchto skupinách se sobě podobáme zájmy, postoji, nebo účelem, či cílem, kterého chceme dosáhnout.
Struktura těchto skupin se časem zřejmě změní.
Je možné, že v dnešním světě, který je plný informací, globalizovaný zkracováním vzdáleností moderními způsoby dopravy, zejména vzdušnými dopravními prostředky, a internetovou sítí, která slouží ke sdílení poznatků všeho druhu, budeme častěji narážet na stejné podmínky a stejné zkušenosti z nás vytvoří individua, která se sobě podobají více, tak, že nebudeme pozorovat rozdíl. Bude zajímavé zjistit, zda nalezneme více rozdílů, nebo více podobností. Či zda se z nás paradoxně stanou spíše jednotlivci a individuality.
Není nebezpečné ignorovat humanitní obory?
Lidská společnost je tak složitá, že potřebujeme univerzity, abychom si navzájem rozuměli. Zmiňované neviditelné vztahy, znalosti, úroveň myšlenkových operací, ideje a postoje a jejich úroveň a složitost, nás činí vyspělými lidmi. Žijeme ve velmi komplikovaném prostředí. Je tedy snazší donutit lidi, aby mysleli jako ostatní, než jim porozumět a nechat rozvíjet vlastní osobnost.
Jedná se o provázaný systém podmínek, osobnostních charakteristik a vnějších podmínek, které utvářejí naše jednání a chování.
Když vyrábíme pouhé cihly, jak se zpívá ve známé písni, které se jedna od druhé neliší, kdo je zodpovědný za jejich činy?
Zdálo by se, že vše je řešitelné ekonomikou. Tato společnost je řízena těmi, kteří staví skvělé domy, které nás chrání před deštěm a větrem, nebo těmi, kteří staví mosty nebo se věnují studiu a bádají nad novými vědeckými objevy. A je tedy jasné, že by obecně všichni museli souhlasit s tím, že domy, mosty, další budovy nebo věda jsou něčím, co prostě potřebují. A není tomu tak.
"Lidé pravděpodobně nikdy nebudou schopni vytvořit slunce."
Není tedy nebezpečné vyrábět cihličky, které nechápou, že potřebují střechu nad hlavou, natož aby rozuměly sobě nebo druhým? Osoby, které ani netuší, že to, co je obklopuje, se odnikud jen tak nevynořilo a že tu neexistuje samo o sobě? Není stejně nebezpečné ignorovat individualitu a potřeby těchto osob, stejně jako je nebezpečné ignorovat naše okolí?
Stejnou otázkou je, proč si ani naši nadřízení sami sebe neuvědomují. Myslí si, že je někdo zachrání? Myslí si, že se skyrjí před odpovědností, či že se ztratí v davu?
Je obtížné říct, jestli někdy vznikne stavba, která odolá všem živlům. Lidé pravděpodobně nikdy nebudou schopni vytvořit tak silný zdroj energie, jakým je slunce. Ani ekonomika není všemocná.
Když dojde ke katastrofě, lidé zapomenou přemýšlet a vrhnou se na cokoli, co má hodnotu, včetně hodnot kulturních i těch neviditelných, jakým jsou život nebo zdraví.
Nejen v takových chvílích je pak dobré vědět, jak individua reagují a z jakého důvodu.
V takové chvíli potřebujeme především porozumění společnosti a jednotlivým individuím.
O tom všem bylo mé studium, které má široké využití.
Comments