Pokud by mělo být vybráno pouze několik důležitých témat, která by společností neměla být opomíjena, byly by to jednak teorie potřeb a za druhé mýty o vzdělávání talentovaných lidí, nebo těch se specifickými potřebami. Tento příspěvek se týká prvního zmíněného.
Tato teorie popisuje základní potřeby člověka a rozděluje je do pěti základních skupin: začíná od základních fyziologických požadavků, které navazují potřebou lásky, úcty. Poslední patro pyramidy zahrnuje seberealizaci. Jedno přitom zakládá druhé. Naplnění jedné potřeby je předpokladem pro splnění další. Tato hierarchie je vlastní všem jedincům. Skutečně zdraví lidé dosahují všech vrstev, včetně sebeaktualizace. Uspokojování také nejvyšších psychologických potřeb je tedy znakem zdravého člověka. (Jak je popsáno například v online encyklopedii Britannica.com, na kterou odkazuje následující link.)
Co tedy tato teorie v praxi znamená? Zamysleme se nad následující otázkou.
Zajímalo by mě, jak si stojí dnešní společnost. Kolik lidí si dokáže představit, jaký by to byl život bez možnosti odpočinku a spánku?
Tato teorie je užitečná v mnoha oblastech. Ve školství, personalistice a pracovní problematice, zdravotnictví, kriminalistice, ale i v sociální politice a ekonomii.
Odpírání základních lidských potřeb je možné považovat za základní způsob šikany. Asi by se mnozí divili, kolik lidí nemůže jet na dovolenou, kolik lidí pracuje sedm dní v týdnu a kolik lidí pracuje nad rámec svých možností z nesmyslného důvodu.
Je jasné, že se jedná o známou teorii. Někteří lidé pro tuto znalost cítí každý špendlík, jiní nevědí, že existují, smíří se s kůrkou chleba a utíkají k lékaři, když už je pozdě.
Jistě by tedy bylo překvapením, kolik lidí i přes to pracuje ve škodlivém prostředí plném jedů, aniž by si uvědomovali rizika. Kolik lidí řekne, že zůstane v práci přesčas, i ve svátek. A překvapivé zřejmě také bude neskrývané nadšení nadřízeného z tak pracovitého zaměstnance. Který však, po takové snaze a zátěži ztratí možnost hýbat rukou nebo se bude navždy potýkat s bolavými zády. Bylo by překvapením, že zejména některé skupiny obyvatel zdánlivě nemají žádná práva, což je zdůvodněno jejich leností?
Zajímalo by mě, kolik lidí by bylo překvapeno, kdyby věděli, že jsou zaměstnanci či personál kontrolováni při pobytu na toaletě. Odpovědět si může každý sám, zda se ho uvedené týká, a na které straně se přitom nachází. Zda na straně kontroly, či na straně pracovníka, který postrádá soukromí. Všichni víme, že nemožnost odskočit si na záchod bylo velmi běžné ve vzdělávacích institucích, když jsme byli dětmi. Je jasné, že naši učitelé vše nezvládli tak dobře, jak bychom si přáli.
Základní lidské potřeby a jejich vliv na výkon jsou tak elementární znalosti, že není možné rozumět tomu, kdo chce dnes tato pravidla ignorovat.
Je jasné, že zaměstnanec nemůže podávat dobrý výkon v prostředí, ve kterém například nemůže dýchat, nebo chodit na toaletu, protože nestíhá plnit pracovní povinnosti dle plánu. Je bytostí biologickou, s orgány tvořenými biologickými tkáněmi. Nejsme produktem robotického inženýrství. Biologická bytost v prostředí, kde je nulová bezpečnost, ve kterém je nucen sníst celý oběd ve špíně za pár minut, s rukama zkřivenýma do podivných tvarů, zabarvenýma a nasáklýma všelijakými pesticidy, které se dále vstřebávají kůží do krevního oběhu, šikanován někým, kdo ani netuší, že má nějaké potřeby, a komu naprosto nezáleží na zdraví ani důsledcích, které taková činnost má, nemůže fungovat správně, stejně jako nebudou baterie fungovat v mrazu.
Výsledek vypadá jako celodenní závodní maraton. Kromě takové práce je jakákoliv jiná činnost celoroční dovolenou.
Člověk má své biorytmy a je řízen soustavou složitých sloučen a chemických procesů, které jsou mnohem jemnější, choulostivější a důmyslnější, než je tomu u jakéhokoli výtvoru, který vytvořil člověk. Před poškozením nás chrání nejrůznější ochranné a obranné mechanismy, které bychom neměli ignorovat.
Odpovězme si sami: Kolik z nás například dokáže pořádně přežvýkat každé sousto alespoň pětadvacetkrát, jak radí lékaři, abychom se vyhnuli zažívacím potížím. A kolik z nás z nějakého důvodu zažívacími obtížemi trpí.
Otázkou je, proč musíme tyto podmínky trpět? Protože ne každý dokáže efektivně řídit a vést lidi a své firmy. Že to jinak nejde, je lež.
Hranice, které tvoří linii mezi životem a smrtí, jsou téměř nekonečné. Rozhodně jsou dál, než sami tušíme. Člověk také zná širokou škálu utrpení, která musí překonat, nebo které druhému působí, i když takové strádání není smrtelné. Znamená to však, že je to správné?
Položme si otázku, kde se nachází hranice důstojná živým tvorům a kam nechceme zajít?
Vypadá to, že mezi lidmi stále přežívá vnitřní přesvědčení, které rozděluje živé tvory na ty hodnotné a ty, které hodnotu nemají.
Tyto potřeby jsou stejné pro všechny, lidi stejně tak pro zvířata. Na to bychom neměli zapomínat.
Comments